z historie

Geologická stavba a vývoj Lysolajského údolí


O přírodních poměrech Lysolaj a okolí napsali naši přední vědci a odborníci v geologii a příbuzných oborech řadu statí a pojednání. Uvedeme proto jen některé základní poznatky o přírodních podmínkách a jevech, které měly vliv na utváření zdejší krajiny. Musíme si však uvědomit, že vývoj kraje se uskutečňoval v souvislosti velkých geologických celků a oblastí.

Střední část Čech kolem Prahy nazýváme Pražskou plošinou ( s Pražskou kotlinou). Její součást je území Lysolaj, které se rozkládá v severozápadní části území Prahy. Geologický vývoj území Prahy a okolí byl ovlivňován vývojem toku Vltavy a jejich přítoků v obvodu města.


Starohory (520-1500 mil. let) a prvohory (185-520 mil. let)

Nejstarším geologickým útvarem v území Lysolaj jsou starohorní břidlice, které vznikly z usazenin starohorního moře. Po ústupu moře usazeniny vytvořily souš. V období prvohor před 200-260 mil. let, při tzv. hercynském vrásnění zemského povrchu, vytvořily základ podloží dnešního povrchu lysolajského území.

Starohorní břidlice jsou šedé až černé. Jsou vrstevnaté. Mimo křemene obsahují buližníky, které vznikly z někdejšího mřížovcového bahna.

Buližník je celistvý, černý, modrošedý, někdy načervenalý nebo hnědý. Bývá protkán jemnými žilkami bílého křemene. Je značně tvrdý a tvoří v břidlicích tvrdé pecky různých velikostí. V opuštěném lomu byly zjištěny v břidlicích nerosty : pyrit, kalcit, ankerit, křemen.

Starohorní horniny vystupují na povrch ve svazích údolí. Při úpatí svahů tvoří akumulace suti.

Břidlice a buližníky byly používány v Lysolajích jako kámen do základů, podezdívek, ke stavbě ohradních a opěrných zdí, na štět a štěrk při stavbě a údržbě silnic.

Prvohory (185 -520 mil.let)

Při hercynském vrásnění byl vytvořen základ lysolajského údolí a okolí. Zvrásněny byly starohorní břidlice, které tvoří podloží svrchních vrstev a pokryvů. Jejich geologická stavba je patrná v opuštěném lomu při hlavní komunikaci "Lysolajské údolí". Podloží bylo obnaženo při stavbě hlavní komunikace a rodinných domků v údolí.

Druhohory (60-180 mil. let)

Při ústupu křídového moře měla krajina ráz dokonalé paroviny. Křídový útvar v Lysolajích je součástí tabulové pláně bělohorské a je zde zastoupen pásmem II. mořského původu a pásmem III. bělohorským.

V západní části lysolajského území, na výšině zvané Holá, byla na krátkou dobu otevřena nová pískovna. Při skrývce ornice a slabé vrstvy sprašových hlín byly nalezeny vrstvy rezavých písků a pískovců II. pásma křídového útvaru.

Pásmo III. bělohorských opuk končí asi 200 m od svahů výšiny Holá směrem na západ a probíhá v úrovni asi 300 m nad mořem, mělce pod povrchem. Ornice je místy promíšena droby opuky.

Jižně od strže Housle bývala mezi poli prohlubeň nazývaná "U lomu", z níž se v minulých dobách dobývala opuka na stavbu a opravu starých hospodářských budov a ohradních zdí.

V rokli Housle je poměrně dobře zřetelné uložení vrstev křídového útvaru. Mocnost mořského sedimentu III. pásma zelených glaukonických pískovců se ukazuje okolo 1 m. Souhrnná mocnost křídových vrstev činí 12 - 15 m.

Třetihory (1-60 mil.let)

Začátkem mladších třetihor (před 35 mil. let) tekly vody z jižních Čech do jihočeských jezer, která měla odtok do moře na místě dnešního Dunaje. Když na konci třetihor obrovský horotvorný tlak nadzvedl jihočeskou pánev, její vody hledaly nový přímý odtok. Tak vznikla Vltava. Ovšem ne ta, kterou známe.

Dávno, před příchodem člověka, plynuly vody málo rozbrázděnou planinou ve výši dnešních hřebenů vroubících Pražskou kotlinu, tj. 150 m nad dnešní hladinou. Mělká řeka byla však tak široká, jako dnešní veletoky. Štěrkové nánosy tohoto prvního koryta jsou uloženy nad Chuchlí a na bělohorské pláni.

Čtvrtohory (1 mil.let)

Ve čtvrtohorách pokračoval vývoj říční sítě. V nejstarších čtvrtohorách, pliocénu, vznikly štěrkové a pískové nánosy v okolí Ládví, Chaber, Zdib, Odolené Vody, Větrušic, Panenských Břežan a také vltavské terasy, o jejichž rozdělení a průzkum se zasloužil profesor Quido Záruba.

Vltavské terasy tvoří 11 terasových stupňů. Z rozdělení teras je patrno, že nejvyšší a nejstarší terasa je terasa lysolajská, jak ji nazval Dr Vladimír Zázvorka, který prováděl průzkum v lysolajských pískovnách před rokem 1934.

K lysolajské terase náleží bývalé pískovny Hergetova, Josífkova, Krákorova a Denkrova. V těchto pískovnách byly odkryty mohutné akumulace písků.

Skalní podklad v pískovně bývalé firmy Herget je ve výši 268 m n.m. Povrch terasy dosahuje výši 288 m n.m. Tyto absolutní výšky odpovídají relativním výškám 92 m a 112 m nad normální hladinou Vltavy u Podbaby na 203, 550 km řeky, měřeno od Budějovic. Absolutní výška hladiny Vltavy na uvedeném kilometru činí 176 m n.m. Z uvedených výšek terasy vyplývá její mocnost 20 m. Význačná je nerostná pestrost štěrkového materiálu a široká oblast jeho původu.

Z místních hornin je to buližník, který se vyskytuje ve formě velkých balvanů nepravidelných tvarů, s hranami málo omletými. Četné buližníkové valouny menších rozměrů dokonale zakulacené, pocházejí z příbojových teras křídového moře. Dosti hojné jsou navětralé starohorní droby a břidlice, které se vyskytují v deskovitých kusech částečně zaoblených, stejně tak železité pískovce a slepence a světle žlutošedé destičky písčitých slínů III. pásma druhohor.

Zajímavá je zde skupina hornin, k níž patří nápadné valouny typických stébelnatých rul z Kouřimska od Chotouchova nebo Doubravčan, dvouslídné deskovité jemnozrnné orthoruly, nazvané kouřimské, z okolí Zásmuk a Uhlířských Janovic, dvouslídé ruly s krevelem z podloží českobrodského permu, balvany tmavého dioritu, který se obvykle vyskytuje v Posázaví, deskovité balvany se zaoblenými hranami růžové ruly z Říčanska od Březí, červenavé písčité břidlice z okolí Úval, červenohnědé kaolinické pískovce, patrně z českobrodského permu.

Z povodí Vltavy pocházejí rozložené diabasy a porfyry z jílovského pásma a balvany hrubozrnných rozložených žul. Dále zde byla nalezena řada dalších hornin, jejichž původ nebylo možno určit : diabasové mandlovce, rozložené amfibolity, turmalinické žuly, pararuly, valouny žlutavých třetihorních křemenců.

Ze složení štěrků a jejich původu je patrno, že při ukládání lysolajské terasy spolupůsobil význačný tok, který odvodňoval Kouřimsko a směřoval ku Praze. Pro větší řeku svědčí velké valouny a balvany. Mohlo jít o staré stadium Sázavy.

V drsném a studeném podnebí půda neměla souvislou rostlinnou pokrývku. Střídavým mrznutím a táním se vytvářela silná vrstva sypkých zvětralin. Vítr unášel částice písku a hlín a ukládal je na závětrných svazích. Nakupením hlín vznikly rozsáhlé návěje spraše, které se staly důležitou cihlářskou surovinou, z níž se v Lysolajích vyráběly výborné cihly v cihelnách Tůmově a Strobachově. Spraše zarovnaly povrchové tvary a zmenšily výškové rozdíly.

V Hergetově pískovně byly zastiženy pohřbené vrstvy půdních horizontů.

Sprašové hlíny mají v Lysolajích různě silné vrstvy. Často se sprašové hlíny vyskytují ve vrstvách 2-3 m. V Krákorově pískovně dosahovaly vrstvy výšky až 15 m (zavátý úval, vytvořený vodním tokem ). V místech bývalých lysolajských pískoven Hergetově, Josífkově, Krákorově a Nežerkově byly provedeny vysoké zavážky městským odpadem s mělkou rekultivací půdy.

© MČ Praha-Lysolaje 2003-2007