z historie

<

Lysolajská krajina v pravěku


Stopy nejstaršího života v lysolajské krajině byly zjištěny v pískovně, na výšině Holá. Pod ornicí byly vrstvy usazenin křídového moře, které vznikly před 60-130 mil.let.

V rezavých pískovcích byly nalezeny otisky lastur mořských měkkýšů Exogyra columna a shluky otisků lastur měkkýšů rodu Lima elongata. Mamut se objevil ve čtvrté době ledové a zmizel ve čtvrté době meziledové. Z té doby byly v letech 1880-1890 v Tůmově cihelně nalezeny kosti mamuta a kosti nosorožce srstnatého. V Krákorově cihelně v r. 1933 nalezena lebka nosorožce srstnatého. V letech 1884-1891 byly nalezeny kosti koně sprašového,stepního zubra a soba a dalších pravěkých zvířat.

Starší doba kamenná (250.000 - 150.000 před n. l.)

Oblast Sedlce, Lysolaj a Jenerálky v Šárce byla lovištěm nejstarších lovců, jak o tom svědčí nálezy dočasných tábořišť se zbytky ohnišť, odkrytá ve spraších cihelen v Sedlci a na Jenerálce. Byli to lidé nižších vývojových stupňů - předneandrtálci a neandrtálci.

Lysolajská sídliště byla založena v mladší době kamenné na půdní stepi s černozemními půdami ve výši necelých 300 m n.m., což spolu s blízkými potoky a význačným tokem Vltavy poskytovalo vhodnou základnu pro obživu, zemědělství, chov dobytka, případně i rybolov a pro spojení s blízkými osadami. Archeologické nálezy svědčí o déletrvajícím, téměř souvislém osídlení.

Lysolajské pískovny (dříve Edifa-Herget a pískovna Denkrova) jsou z méně známých archeolog. nalezišť s výskytem všech hlavních středočeských kultur, jedny z nejdůležitějších. V období 1900-1930 bylo provedeno několik záchranných archeologických výkopů. V období 1930 - 1953 bylo provedeno více rozsáhlejších záchranných výzkumů, z nichž kampaně v roce 1944 a 1953 poskytly poměrně zachované celky, závažné pro pozdní dobu kamennou.

Mladší doba kamenná (4500-2400 let před n.l.)

Kultura s keramikou volutovou
Zemědělský lid s kulturou keramiky volutové sídlil na území Lysolaj asi ve 3. tisíciletí př.n. l. Tuto dobu můžeme pokládat za počátek osídlení lysolajského území. Tito nejstarší zemědělci pěstovali již tři druhy pšenice, ječmen a jiné kulturní plodiny. Svá políčka okopávali kamennými motykami, obilí žali srpy, složenými z kamenných čepelek v dřevěné násadě, mouku drtili na kamenných drtidlech. Mezi domácími zvířaty měli již psa, ovce, vepře a hovězí dobytek. Užívali hliněné nádoby.

K pazourkovým štípaným nástrojům přibyly i pádné nástroje, zhotovené z přitlučených hornin a na povrchu vyhlazené. Sekery, sekeromlaty, které mají ostří zbroušené z jedné strany, nazývají se podle podoby kopytnatými klíny, kterých se používalo při zpracování dřeva.

Nádob z pálené hlíny bylo třeba k výrobě zemědělské, k přípravě pokrmů i k uchování obilních zásob. Příznačnou výzdobou kuchyňských nádob jsou vyčnívající pupky, sváteční nádobí bylo zdobeno rytými spirálami a meandry.

V Denkrově pískovně byla nalezena velká chata s pozůstatky několika ohnišť a střepy keramiky, zdobené volutami.

Kultura s keramikou vypíchanou
V roce 1944 byly v bývalé Denkrově pískovně zjištěny dvě kulturní jámy z období kultury s keramikou vypíchanou. V jamách byly nalezeny střepy keramiky vypíchané, zdobené i nezdobené, přeslen, pazourek a zvířecí kosti.

Pozdní doba kamenná (2400 - 1800 let před.n.l.)

Kultura nálevkovitých pohárů
Při archeologických výzkumech pravěkých sídlišť v Lysolajích v roce 1944 a 1953 bylo v Hergetově pískovně nalezeno 20 objektů z období kultury nálevkovitých pohárů. Kultura nálevkovitých pohárů je v Lysolajích nejpočetnější.Nádoby kultury nálevkovitých pohárů jsou dobře pálené, hlazené, někdy leštěné. Keramika bývá ozdobena plastickými páskami. Nalezeny byly vesměs zlomky nádob. Zásobnicové hrnce jsou nejpočetnější. Kromě nich byly nalezeny : zásobnicové amfory s uchy, nálevkovité mísy a poháry. Plastická výzdoba na výduti je vytvořena rytím, vtisky a vpichy, zlomek hliněné lžíce, knoflíky s páskovými uchy, amfory bezuché a víceuché, přesleny různých tvarů.

Nalezeny byly výrobky z kamene, křemenců a pazourků - polotovary, úštěpy, čepele, šipky, škrabadla, sekerky, sekeromlaty, pískovcové brousky, drtidla, sekáče, hladítka.

Výrobky z kostí - šídla, dlátovité nástroje, hladítka. Zvířecí kosti nejčastěji patří turu, koze nebo ovci, praseti, části paroží jelena, srnce, kosti psa a zajíce.

Na některých střepech keramiky jsou patrny vlivy cizích kultur nálevkovitých pohárů (baalberské a salzmundské) nebo staršího a mladšího údobí této kultury.

Kultura kanelovaná (žlábkovaná)
V Lysolajích vytvořila tato kultura druhé nejpočetnější osídlení. Archeologické objekty byly zjištěny pouze v Hergetově pískovně. Celkem bylo zjištěno 7 vlastních objektů. Celky z Lysolaj jsou v podstatě první lépe zachovalé nálezové komplexy v Čechách. Nádoby jsou dobře pálené, většinou hlazené, někdy leštěné. Bez znalostí nálezů z Lysolaj byly české nálezy z tohoto období až do roku 1969 různě vykládány.

Sídliště kultury s keramikou kanelovanou je možno rozdělit do dvou skupin : nálezy nejstaršího stupně a nálezy klasického stupně.

Nalezeny byly tyto zlomky keramiky : zásobnicové zdobené hrnce, zásobnicové amfory s uchy, mísy neprofilované, profilované mísy s výzdobou rýh, čerpáky s páskovým uchem, unikátní čerpák s rukojetí, hmoždýře, džbánky velmi časté, amfory s oušky, mazanice, často s otisky, přesleny.

Výrobky z kamene - úštěpy, čepele, šipka, sekerky, otloukače, ploché drtidlo, pískovcový plochý brousek.

Výrobky z kostí - šídla, hroty, dláta, kosti z prasete, tura, jelena, kozy, ovce.

Kultura řivnáčská
Kuktura řivnáčská byla nazvána podle sídliště na vrchu Řivnáč u Roztok. Představuje mladší období podunajské pozdní doby kamenné.

Pro keramiku je typická výzdoba jemnějším i hrubším slámováním, otisky textilií, drsněním či prstováním, plastickými páskami na okraji, tunelovými oušky, džbánky s měsíčkovitými (rohatými) uchy.

Nalezené byly zlomky keramických nádob : zásobnicové hrnce (rekonstruo- vaná nádoba celá vysoká 68,5 cm), neprofilované mísy o průměru 15 - 30 cm (někdy s tunelovým ouškem), nálevkovité mísy, hrncovité koflíky, hmoždýře - v roce 1946 byl získán celý tvar s tunelovým uchem v Denkrově pískovně, džbánky, amfory kulovité (doklad vlivu této kultury v lysolajském sídlišti).

Ostatní výrobky z hlíny - mazanice s otisky dřev s pozůstatkem opálených stěn či odpadu nezjištěného ohniště nebo pece, značný počet přeslenů různých tvarů.

Nálezy hlazených sekerek se souměrným ostřím a jejich zlomků ukazují na místní výrobu. Dále byly nalezeny pískovcové brousky, sekáčovitý nástroj.

Výrobky z kostí - počet těchto výrobků je značně vysoký, šídla, dláta, hladítka, dvoustranné nástroje v kombinaci šídlo s dlátem nebo hladítkem. Vzácný je nález (roku 1930 v Denkrově pískovně) parohové růžice s kruhovým otvorem, od něhož jdou pásy rýh. Růžice má ohlazené větve.

Nálezy v Denkrově pískovně a Hergetově pískovně nasvědčují tomu, že původní sídliště kultury řivnáčské byla poměrně bohatá. Řivnáčské osídlení obou poloh má znaky původně rozsáhlejších osad. Stabilnímu rázu nasvědčují nejen chaty, ale i doklady místní výroby a větší počet kostěných nástrojů a přeslenů, podobně jako přítomnost kultury s kulovými amforami.

Nálezy v Denkrově pískovně patří nejspíše staršímu stupni kultury, který měl pokračování v kultuře s kulovitými amforami i v mladším stupni řivnáčské kultury. Byla zde zachráněna typická řivnáčská chata. Poněkud lepší obraz byl získán v Hergetově pískovně. Nálezy z obou míst jeví jistou souvislost.

Plochy zkoumané v Lysolajích jsou dosud nejrozsáhlejší, ostatní sídliště měla daleko volnější ráz.

Nádoby s měsíčkovitými uchy měly zvláštní význam v pohřebním kultu.

Lysolajská sídliště byla v okruhu výšinných osad - na pravém břehu osada Na zámkách v Praze - Bohnicích (3 km), osada Řivnáč u Roztok, Levý Hradec, Šárecké hradiště, Praha-osady v Bubenči a Podbabě.

Kultura šňůrová
V době kultury řivnáčské se v Čechách objevily skupiny cizího lidu se šňůrovou keramikou. Přicházely ze středního Německa.

Příznačným výzdobným prvkem na keramice je otiskování šňůr. Tvarový program keramiky tvoří v podstatě amfora a pohár. Mezi výrobky z kamene byly zvlášť dokonalé hlazené sekeromlaty, při otvoru rozšířené a podélně facetované do rovných ploch, které snad nosili přední z bojovníků.

Lid se šňůrovou keramikou všeobecně pohřbíval své mrtvé. Kostrové pohřbívání nemělo výjimky a udrželo se po staletí. Pohřební způsob je dosti pravidelný. Muži leží na pravém boku, ženy na levém. Mrtvý v obou případech obličejem k jihu. Do hrobu byly ukládány milodary, u hlavy byl položen pohár, před obličejem sekeromlat, u kolen byla amfora. Hroby byly ukládány mělce, necelých 50 cm. Proto se zachovalo jen málo kosterních pozůstatků a keramika jen ve zlomcích. V Hergetově pískovně bylo 8 hrobů.

Kultura zvoncovitých pohárů
Tento lid sídlil na úrodných půdách Čech a Moravy mezi usedlými pravěkými rolníky a pastevci. Jeho sídliště jsou objevována zřídkakdy (Lysolaje), ale chaty, které známe, nijak nevybočují z běžného rámce pozdní doby kamenné.

Hospodářství spočívalo především v chovatelství domácích zvířat, mezi nimiž je uváděn kůň. Doložena je i rostlinná výroba - pšenice.

Jejich zvoncové poháry a keramické nádoby byly zdobeny souvislými pásy vtlačených ornamentů geometrických tvarů s bílou inkrustací (vyplňováním vtlačených vzorců výzdoby bílou hmotou). Mísy stávaly na několika nožkách.

V Hergetově pískovně bylo zjištěno sídliště kultury zvoncovitých pohárů,v Denkrově pískovně několik hrobů. Byly to hroby kostrové i žárové. Do hrobů se vkládaly milodary - keramické nádoby, poháry, mísy, sekeromlaty, dýky. V hrobech byly nalezeny džbánky, koflíky, nátepní destičky, měděné spirálové náušnice, jehlice. V některých případech bylo možno rekonstruovat z nalezených zlomků celé formy keramiky. Bylo zachráněno několik celých nádob. I když lukostřelci snad přinesli do Čech první zlato, většinu užitných ozdob vyřezávali z parohoviny.

Doba bronzová (1800 - 650 let před n.l.)

Hlavním znakem této doby byl široký výskyt nové suroviny, kovu.Byl to bronz, slitina mědi a cínu, která dala celé epoše jméno.

Kultura únětická
Lidé této kultury byli zemědělci a chovatelé dobytka. Specializovaní jedinci se zabývali litím kovu a kovotepectvím, které dosáhlo vysokého stupně dokonalosti. Únětická kultura svými počátky souvisela s kulturami předcházejícími. Na jejím rozvoji se podílely vlivy přicházející z jihovýchodní Evropy. Obchodní proudy přicházející od severu, přinášely baltský jantar, z jihovýchodu sedmihradské zlato, z Egypta drobné modrozelené fajansové korálky a první sklo. Měď k nám byla přivážena z jihu.

V osadách, rozkládajících se při vodních tocích na vyvýšeninách či mírných svazích, byly budovány obdélníkové chaty, někdy částečně zahloubené do země. Úrodná půda umožňovala pěstovat některé druhy obilovin. Sklizené zrno bylo rozmělňováno na oválných kamenných drtidlech na mouku. Domácí chov zvířat doplňoval hlavní výživu.

Zásobnice na obilí byly zdobeny hrubým prstováním. Drobná keramika byla často upravována do černého lesku. Množství pracovních nástrojů, šperků a malý počet zbraní v hrobech svědčí o nevýbojnosti únětického lidu. Hliněné přesleny ukazují na rozšířené spřádání lněných vláken.

Drátěné náušnice, náramky, prsteny, ozdobné jehlice, dláta, šídla, trojúhelníkové dýky a sekerky byly vyráběny z mědi. Těžké kamenné sekery a pazourkové nože však neztratily na významu. Rozšířeno bylo užívání zlata na šperky.

V lysolajských pískovnách byly zjištěny archeologické objekty z různých období bronzové doby, v Hergetově pískovně 13 jam a 2 chaty, v Denkrově pískovně 2 jámy a 1 kostrový hrob.

Doba železná

- Halštatská (starší doba železná 650 - 350 před n.l.)

Kultura bylanská
V bývalé Denkrově pískovně bylo zjištěno větší pohřebiště s kostrovými a žárovými pohřby bylanské kultury. Byly to hroby sociálně slabé skupiny, ale i zde bylo možno rozlišit dva typy pohřbů. Dva kostrové pohřby do obvyklých obdélníkových hrobů do hloubky asi 1 metru. V rozích hrobu byly stopy po dřevěných kůlech. Hrob byl v hloubce asi 20 cm zakryt kameny v zásypu. V hrobech bylo více nádob. Ostatní hroby byly v menších a mělkých hrobech s vybavením 1 - 3 nádobek. Byly to pohřby žárové.

Keramické nádoby byly vesměs ve střepech, ale několik nádob se dalo rekonstruovat.

Rekonstruovány byly : amfora, mísy, poháry, koflík. Nalezeny byly : část náramku, bronzový slitek, kroužek, nákrčník, nánožník, jehlice s hlavicí, šídlo, spirálové prsteny, náušnice, kamenný klín, hliněné chřestítko.

- Laténská ( Keltové, 350 před n.l.)

Za pobytu Keltů dostaly Čechy jméno, užívané v latině i mnoha západoevropských jazycích. Podle kmene Bojů byly nazývány Boi (o) haemum, Bohemia.

Koncem prvého století před n.l. se Keltové stáhli pod tlakem Germánů do Podunají a jižní Evropy. V Lysolajích tato kultura nezanechala žádné stopy.

- Římská (1. - 4. stol n.l.)

Krátce před zlomem letopočtu vystřídali Kelty ve střední Evropě Germáni. V tomto období přišly římské legie k Dunaji a vstoupily částečně i na území Slovenska a Moravy. Římská doba se v Lysolajích projevila ojedinělým nálezem keramické nádoby.

- Stěhování národů (5. - 6.stol.)

Neklidné období 5. a 6. století se nazývá dobou stěhování národů podle složitých pohybů germánských národů a kmenů, způsobených vpádem Hunů do Evropy a tlakem zakarpatských kmenů, s největší pravděpodobností slovanských.

Částí našeho území prošli a na krátkou dobu je osídlili Langobardi, Kvádové, Vandalové a Durinkové. Z této doby je zaznamenán nález hrobu bojovníka s koněm, který byl objeven v roce 1906 při stavbě nové silnice na zahradě domu č.p. 23 (v Čábelecké ul.). V hrobě byla nalezena skrčená kostra člověka, kosti koně a keramická nádoba.

Z bouřlivých událostí, z živelné síly nových národnostních kmenů a skupin a po uklidnění tzv. stěhování národů vznikají nové evropské státy a národy.

- Hradištní (Slované, 6. - 10. stol.)

Otázka příchodů Slovanů na území Československa patří k nejsložitějším problémům československých dějin. Slovanské osídlení se neuskutečnilo naráz. Dřívější obyvatelé vzdělávali zemi a jejich osady jen pomalu splývaly s novými příchozími. Z archeologických nálezů víme, že Slované zastihli ještě germánské obyvatelstvo. Ukazuje se, že Slované přišli dávno před tím, než se ve střední Evropě objevili Avaři. Slovanští obyvatelé osídlili české území a tím se změnila tvářnost celé země.

Od 5. století nám postupně přibývají zprávy a vyhraňuje se i hmotná kultura slovanská s keramikou pražského typu a popelnicovými hroby, jednotného, prostého uspořádání. Hroby jsou ploché, výjimečně pod mohylovými násypy, kryjící několik pohřbů. Z toho možno usuzovat na společenské rozdíly a stupeň vývoje ranného feudalismu.

Přibližně v téže době se objevují slovanská hradiska Levý Hradec, Budeč, Chrasten (Vyšehrad), Šárka, Zámka u Bohnic (7.-8. stol.). Přibývá dokladů o řemeslné výrobě. Vytváří se keramika hnětená i tvářená na hrnčířském kruhu, zdobená rovnými i vlnitými pruhy, tzv. keramika hradištní. Vysoké úrovně dosahují výrobky kovářské a zemědělské nástroje, zvláště radlice, jako doklady pokročilého zemědělství. Slované znali všechny druhy obilí, hlavně pšenici a proso. Také řepa byla u nich běžnou plodinou. Dalším zdrojem obživy byl obchod. Vyváželi kůže, med, vosk, otroky, později i vlastní výrobky.

Čechy byly důležitou křižovatkou obchodních cest. Geograf Bavorský roku 850 uvádí kraj Fraganeo - Pražsko, kde zřejmě byla významná kupecká osada. Ve druhé polovině 10. stol podává podrobnější zprávu o Praze arabsko-židovský kupec Ibrahim ibn Jákub.

Prameny o počátcích českých dějin, ve spojitosti s přemyslovským rodem, nejednou se zmiňují o Levém Hradci, odkud česká knížata šířila své panství a moc, kde pokládala základy příštího českého státu, kde končily staré pohanské a rodové tradice a počínaly nové formy politické, ekonomické vztahy a ideologické směry feudální společnosti.

Vyvrcholení složitého procesu vzniku národnostní podstaty Slovanstva v českých zemích se projevilo tím, že se Slované ujali vůdčí úlohy v hospodářském, politickém i kulturním životě na území, na němž je v průběhu 5. a 6. století dokládají hmotné i písemné historické prameny.

V 10. století pokročila centralizace kmenových oblastí, kdy kmen Čechů v čele s knížecím rodem Přemyslovců vnutil svou nadvládu ostatním kmenům v zemi.

Panovník - kníže se opíral o velké feudály, ale vlastním základem moci byl rodový majetek Přemyslovců. Ve starším středověku nepozorujeme ještě rozdíl mezi soukromým - knížecím a státním majetkem. Družiny knížat byly výkonnou mocí částí feudálů. Mocenským nástrojem celé feudální třídy byl feudální stát, který vznikl na základě třídního rozvrstvení společnosti. Přemyslovský stát byl již vyspělejším státním útvarem.

Kníže dával dary a uděloval léna velmožům a družiníkům za jejich služby. Tím se zmenšoval základní majetek státu a vzrůstal majetek feudálů, kteří drobili tento majetek mezi příslušníky rodu.

Církev měla v té době významné postavení politické, ekonomické a ideologické. Byla po knížeti největším feudálem. Opírala se o církevní instituce - kapituly, kláštery, kostely. Církevní majetek se stále množil donacemi (darovanými územími) knížat, šlechticů, velkých i malých feudálů.

Tímto způsobem byla ves Lysolaje darována Přemyslem Otakarem I. pravděpodobně roku 1227 kapli sv.Václava na Pražském hradě.

© MČ Praha-Lysolaje 2003-2007